Jak jsem si vybíral své biřmovací jméno

Od září 2010 chodí na přípravu na biřmování. Do biřmování zbývá přesně měsíc a já už mám vybrané své jméno, teda lépeřečeno jména. Dost mých kamarádů si jméno vybíralo tak, že listovaly tlustou knížkou o svatých a hledali někoho kdo by je něčím zaujal. Někteří to, ale měli, stejně jako já, jednoduší, protže jsme to prostě nějak vycítili, koho si máme vzít. Já jsem vycítil sv. Františka a Kláru z Assisi. Z jakého důvodu jsem si je vzal vám tady teď v malém svědectví napíši.

V dubnu 2010 jsem byl poprvé na duchodvní obnově a aždý večer nám tam vedoucí předčítali zajímavé příběhy. Pamatuji si bohužel jen jeden, ale věřím, že všechny ostatní byly stejně zajímavé jako ten, ktyrý si pamatuji. Byl o tom jak sv. František v jedné vesnici uvařil kamenno polévku. Nic víc si nepamatuji, protože v té době jsem jsem o duchovní život ještě neměl nějak moc velký zájem. Můj zájem o duchovní život se objevil až na táboře, kde jsem prožil veliké utrpení ( chci o tom napsat článek) a taky poznal to, že nám Bůh neustále pomáhá a že s ním můžeme mluvit v modlitbě.

Na tomto křesťanském táboře s názvem Michael (Miluj a chval aneb evangelium lásky) , který byl v červenci 2010 v Rychlebských horách tak jsem poznal sestru Miladu, která je františkánka. Říkal jsem si, že nějaká řádová sestra mi nemůže jít ničím příkladem. Můj názor se změnil, když nás učita tancovat židovské tance. Opravdu úžasné tancovat s řádovou sestrou. Když v půlce tábora odjížděla, byl jsem smutný z toho, že už jí asi nikdy neuvidím. To naštěstí nebyla pravda.

4. září, když byla první příprava na biřmování, tak každý biřmovanec dostal krátkou modlitbičku.  Tyto modlitbičky se rozdávaly bez nějakého určení pro danou osobu. Já jsem dostal modlitbičku sv. Františka z Assisi. Kdžy jsem to zjistil byl jsem mile překvapen, že jsem dostal zrovna takovouhle modlitbičku (na konci článku připojím). Jsem plně přesvědčen, že to byl Boží záměr, aby se mi zrovna tahle modlitbička dostala do rukou.

25.září bylo v Třebíči, v klubovně Halahoje, tancování se s. Miladou. By jsem mile překvapen, když jsem s eto dozvěděl, protože jsem myslel, že s. Miladu už nikdy neuvidím.

Druhá sobota v říjnu, Obnova ve Vranově u Brna. Sice jsem musel stávat v 5:00 abych stihl vlak z Třebíče do Brna, ale stálo to za to. S kámoškou jsme ve vlaku výborně pokecali. Obnova neprobíhala ve Vranově, ale šli jsme do Šebkovic ke Klariskám do kláštera. Měli jsem zde přednášku o sv. Anežce České. Po osmi hodinách zakončené mší svatou jsem domů jel úplně změněný a byl jsem spokojený, že mám skvělé kamarády, kteří mi občas navrhnou dobrou akci.

Druhý křesťanský tábor nyní s názvem Jiřka (Jásejme i říkejme Králi ALELUJA), který se konal v červenci 2011 kousek od Olomouce jsme měli každý den speciální úkol. Jeden z úkolů bylo zříct se snídaně a svačiny, oběd už jsme mohli. Tento půst jsem vzal, ještě s pár lidma, dost vážně a zřekli jsem se jídla po celý den. V odpolední hře navíc naše skupinka stoupla na políčko obžérství, tak jsme měli za úkol se další den zříct snídaně a svačiny, oběd už jsem mohli. Já, vědom si toho, že další den nebudu mít snídani a svačinu, jsem se i přesto nenavečeřel. Druhý den, hodinu před skončením půstu jsem dostal neuvěřitelný hlad, ani voda už mi nechutnala. Šel jsem do kuchyně a zeptal se, jestli bych nemohl dostat namazaný krajíc chleba. Kamarádka se mě zeptala, proč chci chleba, když jsem chtěl držet půst. Já jsem jí odpověděl, že 35 hodin pouze o vodě je dost velký půst a že dál už to nevydržím. Ona mi řekla, že sv. František chtěl držet půst 40 dní. Když mu zbývalo do konce pouze jedna hodina, šel se najíst a řekl, že nemůže být stejný jako Pán Ježíš. Mě to tak strašně dojalo, že jsem přestal litoval toho, že jsem nevydržel 36 hodin, ale byl jsem strašně šťastný, že můžu být  jako sv. František. Hodinu před koncem toho nechat.

To je asi tak všechno k mému svědectví o tom jak jsem vycítil jaké si mám vzít biřmovací jméno.

PS: "Všímej si maličkostí, protože se to vyplatí a pak budeš moci psát krásná a dlouhá svědectví třeba i Ty"

Modlitbička od sv. Františka, kterou jsem dostal na začátku biřmování:

Pane,

udělej ze mne nástroj svého pokoje,

abych přinášel

lásku – kde je nenávist,

odpuštění – kde je urážka,

jednotu – kde je nesvornost,

víru – kde je pochybnost,

pravdu – kde je blud,

naději – kde je zoufalství,

radost – kde je smutek,

světlo – kde je tma.

Pomoz mi, abych netoužil

po útěše – ale těšil,

po porozumění – ale rozuměl,

po lásce – ale miloval.

Vždyť,

kdo dává, ten dostane,

kdo odpouští, tomu je odpuštěno,

kdo umírá, vstane k životu.

(František z Assisi)